středa 14. března 2018
Výlet na Kubu, 4.část
Kuba. Vinales. Den čtvrtý.
Prožit večer na Kubě pod jedním prostěradlem a jednou dekou, a stále mrznout, tomu se říká opravdová zima! A musela potkat zrovna nás, lépe řečeno tu něžnější polovičku z nás (Ondru).
Vydáváme se do druhé jeskyně na opačné straně města.
Po cestě míjíme statek, u kterého postávájí koně, k jednomu si jdu zapózovat a už už se chystáme odejít, když nás začne volat týpek ze statku ať jdem za ním, ukáže nám jak zpracovávají kafe a med a my ho za to naučíme říkat krásně česky "hmoždíř". Dostáváme od něj zadarmo Suavenenu - rum, med a citronovou šťávu.Kupujem si čerstvej kokos a pokračujem dál do jeskyně.
Žadný vstup se v jeskyni normálně neplatí, ale penězchtivý kubánský mládenec se nás pokouší zlanařit na tour za 2 CUC. Ne, děkujem. To že se nás na každém kroku kdekdo snaží zlanařit na vyjížďku na koni a na taxík, snad ani nemusíme zmiňovat, to je denní kubánskej chleba. Kterej tu neexistuje, mají jen veky a housky, ale o tom příště.
Po jeskyni se vydáváme směrem k vodnaté ploše, kterou máme na mapě. Většinu cesty ani živáček, jen několik desítek zvířat. Docházíme k plotu, za který se dál nedostanem, zrada. Co teď? Abychom nešli zas stejnou cestou zpět, tak se vrháme do křoví, kterým se dostáváme na nějakou cestičku. Najednou se po několika metrech sbíhá víc cestiček v jednu. Jsme v pasti. Vybíráme jednu z cest, po chvíli usoudíme že to asi nebyla ta správná, vracíme se a volíme další, která po chvíli také končí...v té vodnaté ploše z naší mapy! Vypadá to jak bažina, ve který by mohli žít krokodýli. Radši se vracíme zase zpět a volíme poslední variantu cesty.
Ujdeme několik desítek metrů a najednou nějaký zvuk z křoví. Nic nevidím, ale Ondra jo. "Hele divoký prasata a maj mladý!" Ehhhhh....radši to nechci vidět, takže se potichoučku vytrácíme cestou dál a já se furt ohlížím jestli za náma náhodou nejdou. Nakonec se stejně napojujeme na cestu, kterou jsme přišli, taková to byla zkratka!
Cestou zpět navštěvujeme místní hřbitov, já teda čekám před ním na lavičce pod mangostany, jelikož jsem total dead. Ondrův dojem je shrnut do slov: "smrdí to tam jak zdechlina". Zajímavé.
Po večeři jdem do baru na piňa coladu. Tentokrát se předem ujišťujem, zda bude s rumem. A pak zase spát se slepicema.
Naviděnou příště.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat