Kuba. Vinales. Den třetí. Do Vinalesu se dopravujeme předobjednaným taxi collectivo, který sdílíme s mladým španělským párem. Již po dálnici potkáváme spoustu koněspřežek. A v cíli cesty už vlastně nejezdí ani nic jiného (až na volospřežky).
Ubytováváme se u Dayi, která nám vzápětí začíná nabízet všechny turistické vyjíždky a další blbosti. S díky odmítáme a vydáváme se na vlastní pěst podle mapy do nejbližší jeskyně v horách.
Po celou cestu téměř nepotkáváme živou duši. Tu lidskou. Těch zvířecích tu je až až! Koně, volové, krávy, slepice, kohouti, kozy, ovce...
Po průlezu jeskyní, která byla plná netopýrů, se ocitáme na místě, které je plné banánovníků, tabákových plantáží a červenozemě, která nám dává pocit Divokého Západu. A pak je tu jedna chajda, u který sedí děda a pokuřuje doutník - obrázek jak vystřížený z časopisu. Klid. Pohoda. Cigárko.
Věc, která mě velmi překvapuje je, že tu není skoro žádný otravný hmyz (až na občasné komáry). Ráj na zemi. Asi se sem přestěhuju.
Dobře, poslední dvě věty beru zpět. Jsme v restauraci, kde nefunguje elektřina, fučí tu z venku a přinesli nám tu piňa coladu bez rumu (?!) Asi si říkali, že když na ni nevidíme... Voláme si tedy servírku k sobě a ta se nás jen s úsměvem a posunky ptá, zda tam chceme teda ten rum.. tak ne asi. Příště si už radši vždy automaticky říkáme o příděl rumu.
Propisku stále nemám, nejpodobnější věc, co jsem tu v obchodech našla byla tužka na oči... Jsem zřejmě odsouzena k tomu, abych tu nenapsala ani jednu řádku.
Cestou na pokoj málem umrzávám. Zase jsme byli podvedeni, na Kubě přeci zimu nemaj! Měli jsme radši zůstat doma...!
Žádné komentáře:
Okomentovat