Volám na letiště, abych zjistila stav našich kufrů. Osm ráno a nikdo to nebere. Po devátý hodině se po dvacátém pokusu dovolávám. Mluví tam samozřejmě jen španělsky. A pokud jsem paní správně pochopila, tak kufry by tam měly být. Takže jedem na výlet na letiště. Jupí.
Zaplať pánbůh za Ábela, bez jehož pomoci bychom byli ztraceni. Vyjednává veškerou hatmatilku a nakonec se shledáváme s jedním kufrem. Mým. Ábelův výlet mimo Kubu zachráněn a moje nohy taky! Nicméně Ondrův kufru obsahuje i moje věci, takže posmívat se mu nemůžu...
Podnikáme procházku do centra Havany. Téměř všude jsou dveře otevřené. Život na ulici. A spousta lidí, kteří se s námi chtějí bavit. Where are you from? Když tu zní angličtina, tak je to špatně. Nevím co si o nich myslet. Všichni nám vnucují nějakou akci v House Cooperativo, kde dostanem levný rum a doutníky. Nějaký podezřelý, že se o tom zmiňují všichni. V tom bude nějaká levárna! Každopádně si jdeme dál po svých. Na samotnej rum ani doutníky nás opravdu nenalákaj.
Ábel nás mimo jiné zasvěcuje do tajů kubánského internetu. Internetové připojení doma téměř neexistuje. Stejně jako všechno ostatní i internetové posedávání probíhá venku na čerstvém vzduchu, kde se lidé za poplatek můžou připojit k místní wifi. Připojení na jednu hodinu stojí zhruba dvacet korun, pro to abyste se mohli připojit potřebujete nejdřív vystát frontu na kartu, kde je právě napsáno přihlašovací jméno a heslo k wifi. A pak už jen surfujete a surfujete, dokud vám nevyprší čas... nebo peníze. Ve stejné instituci jsou většinou dostupné i počítače, kde se také můžete za poplatek připojit.
Samozřejmě tu existuje spousta překupníků těchto internetových karet, kteří se vám je snaží vnutit za vyšší peníze. Ale aspoň to máte bez front!
Večer si děláme druhý výlet na letiště. Zábava. Nakonec tam tvrdnem do půl třetí ráno, než je všechno vyřízeno a slíbeno, že ráno nám dají vědět, jak to s Ondrovým kufrem vypadá. Nedají.
Narychlo ještě nakupujem Ondrovi nějaké záložní oblečení věhlasných značek jako je RipCurl a Adidas (ano, tohle na Kubě seženete), a také se snažíme sehnat propisku, kterou bych mohla zapisovat své postřehy a příběhy. Bohužel je to mnohem zapeklitější úkol než na první pohled vypadá a jediné, co nacházíme je jakési pero za stodvacet korun. Tak to ať si nechaj.
Poté už následuje cesta směr Viňales... Ale o tom zas příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat