Po více jak půl roce jsem se konečně dostala k tomu, abych sepsala aspoň pár řádků o naší cestě po Íránu, kam jsme se vydali na dovolenou koncem října loňského roku.
Írán - většina z těch, kterým jsem řekla tohle slovo a k tomu ještě dodala, že tam jedu na dovolenou si klepala na čelo, jestli se chci dobrovolně zabít či co... Ano, tento stát v nás evokuje nebezpečí. Ať už je to dáno tím, že si ho pleteme se sousedním Írákem nebo dezinformacemi, které k nám proudí z novin a televize, opravdu to není oprávněná domněnka. V Íránu jsem se cítila paradoxně bezpečněji než kdekoliv v Evropě. Určitě má na to vliv i to, že "každý" váš krok sleduje policie, takže lidé tam jsou pod jistým tlakem, aby se chovali podle zákona. Nicméně nemyslím si, že tohle by byl ten hlavní důvod. Íránci obecně jsou velmi přátelští a pohostinní lidé... Což mě přivádi k začátku našeho příběhu...
